Poesie - Verše pro Lenku

Autor: Lukáš Berta

Get Adobe Flash player

Souhvězdí chtěl bych se učit
že nemáš pihy
není tak odkud
mapu si půjčit.

Vzájemně měnit tělesné šťávy?
chci múzu v oblacích
ne včerejší
žvýkačku z trávy.

Šedivíš, ve vlasech máš sníh.
asi že život je zimou
a starosti jiné
než jak kdysi jezdit na saních.

Uklízím jen jednou týdně.
v neděli, až odcházíš
zalévám květiny
utřu i dva kruhy po červeném víně.

Ani vlastní postel
ani klíč nemáme
přesto ráda bys polibek
a za svědka kostel.

Zamíchej karty
zatím půjdu se holit
abys mě mohla
líbat i na rty.

K autu nabídnu rámě
ty budeš řídit?
Inu, připoutám se
i když jinak věřím dámě.

Zítra Tě představím rodině
a pak se opijeme,
jak se sluší
v pozdní hodině.

Tvůj krásný smích
jak odolat?
Nejsem skála
ani mnich.

Už mrzne venku
tak místo růží
přinesu Ti
čaj a deku.

Kručí mi v břiše
místo hospody dnes
utrácíme polibky spolu
potmě a tiše.

Tvůj budík zvoní
vstávám s ním raději
než o samotě
vloni.

Černých vlasů lán
s úsměvem u snídaně
i ovesné vločky
promění v marcipán.

SMS z internetu
láska bez doručenky
smajlíky? Raděj celou
4/4www:ětu.

Zákaz skládky
pod pokutou rozchodu
třiďte sklo, papír, romance
nevěru i hádky.

V doslechu lesa
z kapes trousím ostudu
kouř po flámu
i zmačkaná esa.

Namrzlé šípky
kdy na bílé pole
namaluješ zase
mák a sena otýpky?

Nejsi už jarní
holka s culíkem
co sbíráním pohledů
čas marní.

Ruka mi brní
ráda je Ti polštářem
jak růžence
šípkové trní.

Kompot z dýně
přijde vhod
když zbytek rýže na talíři
už usychá líně.

Zapomněl jsem zamčít
to vadí?
Když víno z nás voní
a můžeme ulicí tančit.

Dohořela svíčka
tma mě ještě líbala
když jsi už
zavřela víčka.

Po zrcadle stéká pára
voníš po mýdle
nachladneš, nechoď teď bosa
ale to Ty tuze ráda.

Dal jsem Ti klíče
můžeš se hřát u mě
když já budu ještě
házet na koš míčem.

Listí vězí v plotě
že vítr česal stromy
a bláto
zamilovalo se mi v botě.

Sekám dřevo
v třískách padají
vpravo zlost
výčitky vlevo.

Bílý mech
od cukroví máš rty
a peřinu
ještě otlačenou na zádech.

Kuchyňské hodiny
mamteřina kmitá, minutáta sedí
hodítěna spí
vprostřed kulaté rodiny.

Opráším čepici
od sněhu, zrní a slupek
potkal jsem sousedku
nebo slepici?

Mezi akvárii
to bezpečný doušek exotiky
kde zasněná kůže bílá
odolá každé malárii.

K svačině dnes
víc klidojoulů
míň horlíků
žaludek by snes.

Mléčná dráha?
Jen kolona světel
lemující autobus
Brno – Praha.

Okoral chleba
že u večeře řešíme
co zítra
bude třeba.

Řeřavé uhlíky?
Jen diody sterea
když při hudbě
rozepínám Ti knoflíky.

Pejsky dívek nehladit
horší než zapomenout komplimenty
pak trapně po kapsách jen
vlastní ruce, výčitky, sebezpyt...

Už drobky zobou
havrani
ve vlasech černých
z ramen Tvých obou.

Vlhko od podlahy
někdo brečel?
To jsem jen rozlil
svůj čaj drahý.

Kůra stromů
vrásčitá jak čelo
když vracím se pozdě
z práce domů.

Když počítač zlobí
mávni rukou
jsi člověk
ne předseda naftařské lobby.

U vody
chlor je sexy
s olejem na těle
netřeba ženám říkat důvody.

Ukradne Ti ret
a zoubky promění v holubice
kdo nelíbá zpříma – jen ústy kouzlí
z úsměvů kabaret.

Když e-maily se vrství
stačí pohled z okna
a místo klávesnice
jen o stůl bubnovat prsty.

Tvá zarudlá ouška
kapesník
v očích mír
a na plicích bouřka.

Jak při pozdravu ruce
zdají se mi stromy
když lesní vítr
nadechne se prudce.

Podzimní listí
uschlé a zkroucené
jak dávné vzpomínky
tak váhám, kde dříve byl jsem jistý.

Pro zpříjemnění tramvaje
po ohlášení stanice
k tanci a poslechu
hudba ať zahraje.

Zatmění měsíce
propásli jsme lepší akce
že přišly mraky
naříkala by jen jepice.

Noční můry
mám si na spánek stěžovat?
Raděj s vděkem přijmu
zvláštní rozptýlení shůry.

Okr lamp se rozpouští v kaluži
nočním milencům
co hypotékou romantiky
brzy těžce se zadluží.

Čaj si vařím
když ještě spíš
z šálku Tvůj horký dech
pak stoupá k mým tvářím.

Hodinky ve výloze.
Ty tam jsou časy,
kdy mi stačilo
počítat mraky na obloze.

Chuť ke čtení.
Hromada knih u postele
a na nich prach,
co se ani zítra nezmění.

Pečené kuře.
Hranolky nebo rýži?
Dilema.
A každým dnem je hůře!

Být chudý.
Drahá je cesta daleká.
Dražší však polibek ze rtů
jako mák rudých.

I ta dnešní prohra
nebýt potu
mrzet by
mohla.

V obchodech
modlí se muži,
když milé ženě
zatají se dech.

Stezka do kopce.
Místo polibku
dám ti pak na nohy
mast s vůní jalovce.

Víkend na horách.
Že po túrách
přijdou faktury,
nemám strach.

Nasládlé rtíky
ubylo medu
nebo snad z krabice
sušené fíky?

Dnes držím půst
abych při úplňku
slyšel i trávu
růst.

Máš záda spálená.
Já raděj plaval,
i když voda
byla zkalená.

Pečení závinu.
Vítám ve dne
a po nocích
kladu Ti za vinu.

Míček žlutý.
Na tenis v sandálech?
Tak to já půjdu
rovnou neobutý.

Vlasy v culíku.
Když účes zkrotíš,
zatleská
mužské publikum.

Dovolená.
Slunce zmoklo
a trávy bylo
po kolena.

Chtěl jsem hrát šachy.
Dáma má garde
a bez koní
i pan král zdá se plachý.

Jsi roztomilá
když s prachovkou tančíš.
Hrnky jsou pařezy
a ty má lesní víla.

Poprchává.
Místo výletu
aspoň že vyroste
nová tráva.

Bělásek.
Šetrný motýl,
co s barvami
utáhl si opasek.

Štěbetání.
Na lačno raději
ptačí zprávy
než kávu ranní.

Pozdě v práci.
Brzda rozvoje
a se mnou i všichni
další raci.

Patníky.
Silničních mušek,
co na sklech aut skonaly,
věčné pomníky.

Stromy slzí.
Sníh naříká,
že jaro
přijde brzy.

Omdlení.
Příště se napij,
když máš pauzu
polední.

Máš zpocené kalhoty.
Vydáme atlas světa
ze solných map
a obrysu Tvé nahoty.

Lavička.
Vzdechy milenců
už z rána zasedla
babička.

Uhranutý.
K námluvám s kyjem
a s květinou zase
na mamuty.

Zatoulaná kočka.
Dřív klubíčka, teď sněhulák
a místo písku
další studená vločka.

Dluhy.
Přijde odříkání
nebo snad želízka
a stejnokroj s pruhy?

Realitní makléř.
Investuje v realitu
a do fantazie
ani haléř.

Penis enlargement, Viagra.
I brouci budou brzy chtít
tvrdší krovky
a delší tykadla.

Plavkyně.
V létě opálené proužky
a v zimě husí kůži
mají na klíně.

Roztoužená
je hysterka vždy.
A po týdnu
každá jiná solventní žena.

Louskání ořechů.
Příště i veverky
pozveme na pomoc
k nám pod střechu.

Dívčí chůze.
Připraví mě o rozum.
A sama dívka
vždy zas o iluze.

Čaje lžičku
a jsem jak pára,
co nevejde se
pod pokličku.

Usměvavá.
Záříš víc
než ocas
páva.

Je zataženo.
U okna hledám
pro každý mrak
nové jméno.

Vlasy rozevláté.
Místo krasojízdy
ležíš ve sněhu
už po deváté.

Dnes nosíš mé tričko
seprané za léta,
kdy jsme se schovávali,
já za chlapcem, Ty za holčičkou.

Zplodiny.
Auto má čas.
Počká až přijde
život rodinný.

Zabijačka.
Jeden prase krmí
a druhý z klece by pustil
každého ptáčka.

Vína 1 deci,
2 polibky
a do 3 vzhůru,
když už jsme velcí.

Semknuté pohledy.
Rozum je datel
a milenci zase
jeho dub stoletý.

Deštník zlomený.
Zoufal si s křikem vítr,
že zítra zas
oněmí.

Kouř v komíně.
Na chatě dáme si
chleba se sádlem
spíš než pstruha na víně.

Od činek
směr sportovcův
jest po-čin zvaný to
od-po-činek.

Číst v chůzi.
Riskovat zlomeninu
jen pro polibek
přelétavé múzy.

Stisknu Ti zápěstí,
rušnou ulici,
a prstem obkroužím dlaň,
jak pravé náměstí.

Zmoklé peří.
Jako vrabčák
usycháš
u našich dveří.

Kde roztál sníh navátý,
teď zas po městě
pučí žvýkačky
a rozkvétají plakáty.

Slunce i mračna
jsou jak nálada
střídavá
ne setrvačná.

Stále na drátě.
Po desátém telefonu
dostávám už
závratě.

Svatební šaty.
Snadno zabloudit
od růží z papíru
až k porci cukrové vaty.

Bych si přál
místo odměn z přesčasů,
každý večer
pro Tebe, abych pookřál.

Za závěsy
rodí se slunce zpěv,
co k snídani rádi trhají
sousedů psi.

Sen prostopášný.
V srdci je horký,
na čele studený potem
a v ústech vlažný.

Telegrafní sloupy.
V kapse máš mobil,
tak nebuď
hloupý.

Nikde žádná značka.
Tak klid.
Rovná silnice
Ti kufr nepomačká.

Klenoty
patří do vitrín
a do mých rukou
jenom Ty.

Boty zvlhlé
přivedly nás zpět
k horkému šálku,
co minuli jsme prve.

Rozbratření.
Po hádkách – pohádky
nápravné jsou
opatření.

Žaluzie.
Závory studu,
když lampička světlem
Tvoje záda myje.

Grafity.
Tetování měst,
co špínu a prach
pod nehty mají zarytý.

K pobavení
mám červený nos,
spálená ramena
a s UV filtrem lůj jelení.

„Příště“
říkají jedni
a druzí zatím
postavili mraveniště.

Modrá.
Na horu postav trpaslíka
a v oblacích uvidíš
obra.

Červená.
Kdo stele býkům,
odře si někdy
kolena.

Žlutá.
Místo oštěpu s květinou
můžeme jít spolu
na mamuta.

Zelená.
Listy zas vyraší,
kde zimou tvář lesa
byla holena.

Bílá.
Šlápoty ve sněhu
dělám já.
Ty jsi víla.

Rozvrzaná židle.
Sešlost stářím
nebo že by zátěž spočívala
v nadměrném jídle?

Že vítr vane,
nevadí, když máme
v batohu termosku
a oplatky rozlámané.

Keře uschlé.
Místo lodí
plují teď po přehradě
naše brusle.

Za rozbřesku.
Odhodlaní v papučích
zapnulo by
i lyžařskou přezku.

Nadarmo volat pánbíčka,
když se Ti jen
rozvázala
tkanička.

Usínání.
Vždyť ještě nezačaly
večerní zprávy
ani.

Nemáš punčocháče.
Dřív luční koník,
teď zmrzlý kos
kolem mne skáče.

Hašteření.
Jen tak z lásky,
nebo když opravdu
spánek není.

Přísně tajné,
už není Tvé bříško
ani cestování
cizokrajné.

Ejhle, plíseň!
Snad dá pokoj,
až uslyší
jara píseň.

Po splatnosti.
Musím se, pane, smát
ale raději bych Vám zlámal
všechny kosti.

Nejde elektřina.
Pojistky mají tělocvik,
nebo jen zásuvka
je líná?

Zastávka Anthropos.
Nechtěl bych být mamutem,
když mám teď rýmu
a ucpaný nos.

Tričko vytahané.
Sotva bříško zmizí
už mu budou říkat:
„pane“.

Blatníky z plastu.
Půl pet lahve stačí,
abych se s klidem
vydal do marastu.

U pomníku jsou věnce.
Že je svátek,
dáme si svíčkovou
nebo tučného opeřence.

Zajíc přejetý.
S kolem srazil jsem jen motýla
a ještě k tomu
před léty.

V polici rovnáme plenky.
Brzy už přestanou zvonit
večer co večer
s vínem sklenky.

Semafor zelený.
Oželím městské safari
a místo zebry
Pojedu na chatu obhlížet jeleny.

Dotýkat se hvězd.
S vděkem sleduj žárovky.
Jsi kojenec
a tohle malá lest.

Brouzdaliště?
Máš hochu nožky slabé.
Jen stisk
jak klíště.

Kočárek zahýbá.
Neumím řídit?
Možná že v kolech
je chyba.

Hezký plánek domu.
I s nájemníky.
Jen výpověď
není dát komu.

Hurá Miláčku do cvičení.
Tak tak zabalit si věci
a na večeři.
Už nikdy čas není.

Kuchyňská linka?
Voda, elektřina, topení, plyn,
o zařízení
ani zmínka.

Větve rozechvělé.
Listy spadly
deštěm unavené,
celé.

Zarostlý břečťanem.
Být jak ten dům,
tak zítra
už možná nevstanem.

Vinárna na rohu.
Zdraví má víc podob
než vlákniny, luštěnin
a tvarohu.

Správná doba.
Když nechce jeden,
ale chtějí
oba.

Máme dvě děti.
Místo milování
teď řešíme,
kdo vynese smetí.

Sním o moři,
o soli na rtech,
o slunci,
co se rozhoří.

Společné večerní koupele?
Leda až někdo uklidí
a staré rohlíky
na strouhanku pomele.

Zase slzičky?
To sis měl chlapečku
dříve uklidit
ty rozházené věcičky!

Ostříhat si vlasy?
Mladistvý šmrnc
byl by pryč
rázem asi.

Dětem se ještě nechce spát.
Romantiky se dočká
jen, kdo zůstane
duchem mlád.

Valašské kopečky.
Já počítám trnky,
děti zase
ovečky.

Projdeme se na pouti.
Mnoho stánků a křiku.
Já mám však raději
skromná zákoutí.

Google